Narození
Termín porodu byl vypočítaný na 1.5., takže Žanetka, jako vzorná fretečka, začala rodit asi dvě hodiny před půlnocí ze soboty na neděli 1. května. V kleci začala kňourat a pořád přešlapovala kolem záchůdku, jak asi zatím netušila, co že je to za tlaky a bolesti. Po necelé hodině začala tlačit, ale první mláďátko bylo asi moc velké... vytlačila zadní část tělíčka a pak dlouho nic. Nakonec ho vytlačila celé, ale asi tím, jak bylo dlouho napůl uvízlé v porodních cestách, narodilo se mrtvé. Žanetka ho olízala, položila se vedle něj, hlavičku na předních tlapkách... a byla tak strašně smutná :(. Nevěděla jsem, jestli mám nějak zasahovat nebo ne, ale když jsem viděla ji a toho mrňouska, kterému jsme už nemohli pomoct, rozhodla jsem se, že budu aktivně asistovat. Vyndala jsem ji ven na deku, pohladila ji a slíbila, že už ji v tom nenechám. Jako kdyby tomu rozumněla, začala znova tlačit. I druhé miminko zůstalo v porodních cestách půlkou tělíčka, ale chytla jsem ho a opatrně mu pomohla ven. Žanetka ho hned dostala z plodových obalů, olízala ho, sežrala placentu a překousala pupečník. Stočila se kolem něj a dívala se na ten zázrak... Mrňousek se pěkně hýbal a pištěl... tenhle zvuk už tadypak od té doby zní skoro nonstop. Za chvilku jsme společně stejným způsobem pomohly na svět i druhému prckovi. Pak se kolem nich stulila a odpočívala. Asi po deseti minutách se stejně tak narodila další dvě miminka. Žaneta je olízala a chtěla do pelšku. Naskládala jsem jí tam prcky a s manželem jsme si říkali, jak to krásně zvládla a že čtyři miminka budou tak úplně akorát. Asi za 15 minut jsme šli kouknout do pelíšku a ejhle, nebyla tam čtyři miminka, ale pět! Prckové pěkně pískali, hledali, kde by se mohli nadlábnout a Žanetka je starostlivě olizovala. Asi za půl hodiny se to v pelíšku začalo zase mlít, Žanetka vylezla ven a zase zalézala a evidentně znovu tlačila. Jenže byla už strašně unavená, další miminko nechala úplně bez zájmu být a nevykousala ho z plodových obalů,... vypadalo trochu jinak než ostatní, možná nebylo zdravé, nevím,... ale než jsem stihla zasáhnout, už nežilo. Take jsem ji znovu vyndala na deky a pomáhala. Šesté mládě jsem z obalů vysvobodila, Žaneta ho už hodně unaveně olízala a pomalu, váhavě sežrala (už sedmou!) placentu a ukousala pupečník. Další miminko nechtěla už ani očuchat,bylo vidět, že další placentu už prostě nezvládne... takže jsem ten mini pupečník přestřihla sama (nemusí se nijak podvazovat, krásně se v tom správném místě odkrvil). Poslední, osmé miminko bylo úplně to samé... takže opatrně vysvobodit z obalů, přestříhnout pupečník, osušit a zahřát. Nakonec jsem jí dala do pelíšku čisté deky, přikryla ji i s miminky a doufala, že bude dost silná, aby se o všech osm pěkně postarala.
První dvě miminka
Poslední mrňousek - osušený, připravený na předání mamince
Tak už jsou všichni... vítejte na světě, mrňouskové!
