První týden
Jsme opravdu moc rádi, že Žaneta je od přírody tak skvělá maminka. Trpělivě mrňousky kojí, po krmení je umyje, ty čilejší, kteří se vybatolí mimo určený pelíšek a naříkají, že jsou úplně ztracení (bývají ztracení zhruba 5 cm daleko...), přetahuje zpátky do bezpečí. Když konečně všichni usnou, nechá je si je ležet na hlavě, na ocásku a ani se nehne, aby se nevzbudili.
Mrňouskové se čtvrtý den začali vybarvovat, někteří jsou šedivější, někteří světlejší.
Žanetka je hlídá jako dračice. Kocoura nekompromisně zahání do patra, na stůl a podobně, po pár takových výstrahách se sám snaží uklidit z jejího dosahu, jakmile ji pouštíme ven. Mě moc nekousala, začala až poté, co si Julinka vypůjčila jedno miminko na pomazlení. Vrátila jsem ho pak do pelíšku, ona se vrátila do klece, očuchala ho a pak vylezla ven, přišla ke mně, já ji nic netušíc chtěla pohladit a ona mě rafla do ruky s jednoznačným výrazem v očích: "Kámošky jsme odtud potud, moje mimina nikomu půjčovat nebudeš!"
Pětidenní mrňousek
